Vzpomíná Viktor Dopita
Ze vzpomínek na začátky létání v Přibyslavi si již po dlouhé době vzpomínám jen zkratkově, poněvadž uplynulo mnoho let od začátku mého působení na letišti v době 1948 – 1950. Za mého působení na letišti si vzpomínám jen na krátké působení po dobu 2 let. Byli to hezké chvíle prožité na čerstvém vzduchu s kamarády ale taky někdy i těžké chvíle. Já sám jsem lítal na Honzovi a na Krajánku. Po určité době jsme si zhotovili část krytu nad hlavou. Bylo to lepší než bez něj. Hlavní problém byl s taháním lana. Už za mé éry jsem tahal na naviáku své kamarády, ale nejhorší bylo to lano dotáhnout od naviáku ke startu větroně. Proto jsem se rozhodl že poprosím pana Kulhánka elektrikáře, který byl se mnou v příbuzenském vztahu, o starou PRAGU PICOLU, kterou měl odstavenou na dvoře a již s ní nejezdil. On mi vyšel vstříc a PRAGU PICOLU mě dal. Odtáhli jsme jí na letiště, já jí motoricky zprovoznil a za pomoci Míly Kubeše, který byl truhlářem, jsme postavili ze dřeva novou karoserii na způsob GIPA a bylo vyhráno. Už nikdo nemusel tahat lano přes rameno.
Další ze vzpomínek je, že při létání se stalo, že někdo špatně přistál a bylo po křídlech. Začalo se opravovat. Dřevo a překližku jsme sehnali, ale plátno nebylo. Co teď? Mě napadlo, že manželka má výbavu. Tak jsem jí nepozorovaně sebral 2 nová prostěradla, aby jsme mohli křídla polepit. A tak se stalo. Ale až do té doby, než mně manželka přinesla oběd a zjistila podle monogramů svoje prostěradla na křídlech ŠK-38. Vše dobře dopadlo. Někteří jsme ale v té době špatně dopadli při prověrkách, kdy nám přibyslavští komunisti zakázali vstup na letiště. Těžko jsme to nesli. Od té doby jsem nevkročil na letiště, i když jsem měl průkaz pilota plachtař C.
Po odchodu z letiště jsem se dal na motorky. Prvně jsem začal jezdit silniční rychlostní závody. Potom jsem začal jezdit MOTOCROS ve třídě 250 a 500. Kde jsem se stal reprezentantem Východočeského kraje a později Jihomoravského. Při tomto motocrosu jsem jako člen autoklubu Přibyslav začal budovat závody v Přibyslavi “Motocross o Žižkův palcát”. Ale mnoho let tento velmi dobrý závod se stal pro komunisty a myslivce špatným a tak závod zanikl. Na tomto zániku měli největší podíl ……(Tady Viktor jmenoval bývalé místní komunistické funkcionáře. Kdo chce jména si pomatuje, nebo si je zjistí. Věřím, že se na mě Viktor nebude zlobit za tuto změnu.) Důvod uvedli a křičeli na mě, že se plaší zvěř. Tak zanikl Žižkův palcát, pro obyvatele tak oblíbený.
Tolik z mých vzpomínek na letiště a sport v Přibyslavi.
Viktor Dopita