V. Blažek při osobní návštěvě u O. Klusáčka (červen 2000)
Koncem dvacátých a začátkem třicátých let, nebylo v Přibyslavi právě moc radosti. Nezaměstnanost toto malé město trápila a to trápilo i tehdejšího pana starostu Klusáčka.
Jeho osobní známost s vedoucím ing. Nekvasilem z Ministerstva dopravy jej přivedla k informaci o úmyslu vybudovat na trase Praha – Brno – Bratislava několik zabezpečovacích letišť. Celou trať zabezpečovaly i mimo plánovaných letišť tenkrát i světelné majáky na výškových bodech této letecké trati. Tak dnes vzpomíná pan O. Klusáček (70 let), syn tehdejšího starosty města Přibyslav. Slovo dalo slovo, pan ing. Nekvasil byl pozván a byla mu navržena varianta, letiště postavit v místech od Karlova kříže směrem na Modlíkov.
Jenže průběh jednání nebyl bez překvapení. Dostavila se komise Ministerstva dopravy, aby se k této variantě letiště navrhované obecní radou města vyjádřila. Po prohlídce terénu tento návrh komise nepřijala. A tak, opravdu až na poslední chvíli, za přítomnosti min. komise na zasedání obecní rady, při jednání přednesl pan radní zvěrolékař Dr. Jáchym, majitel mnoha pozemků a luk kolem obce Hřiště: “Já Vám dám k dispozici moje louky na rovné výšině.” Komise se vrátila ke Karlovu kříži, kde je dobrý výhled a byla s návrhem nadšena a dala souhlas k vyměřování a zahájení prací. A to přineslo tenkrát i zaměstnání pro 40 – 50 občanů. A tak již v roce 1932 byl zahájen provoz letiště. Byla postavena správní budova s řídící věží a bytem pro správce letiště (pana Votavu) a benzinová stanice. Každý večer se rozsvěcovalo na okraji letiště plynové osvětlení, pro případ nouzového přistání. Hangár byl postaven až v r. 1938. Výměra celého letiště byla 33 hektarů a nájemné bylo 33 000 Kčs a úrodu (seno) si mohli majitelé pozemků sklízet nadále sami. Tento nájem platilo Ministerstvo dopravy majitelům pozemků do r. 1950.
V roce 1939 po příchodu něm. armády, byla rodina pana Votavy vystěhována do Hřišť a tím skončika i jeho éra sprácovství letiště. V květnu 1945 byla budova správy uchráněna před zkázou a pan Votava se mohl opět přestěhovat. Ale jeho funkce již byla pod Meteorologickou službou a jinak s provozem letiště vůbec nesouvisela. Hangár byl vyhořelý, plný trosek, na letišti stály zničené JU 52, něm. dopravní letadla, která tam strašila ještě 2 roky po válce. A tak jedině iniciativa členů Aeroklubu postupně obnovovala provoz letiště svými skromnými možnostmi. Po roce 1948 hrozilo nebezpečí i z politických a hospodářských zájmů, hangár přebudovat v kravín volného ustájení a z letiště pastvinu. (Pak se ještě přidal zájem Žďáru, zdejší letiště zrušit a otevřít nové v blízkosti Žďáru. Tato snaha byla až do roku 1960, kdy jsme byli přičleněni k okresu Havlíčkův Brod.) Ale naše hlavní spása pro uchování letiště, byla opět požehnána dobrými přátelskými vztahy s Ministerstvem dopravy civilní sekcí letectví, když jsme se jako kolektiv Aerokubu Přibyslav, zavázali řídit a obsluhovat sklad bezmotorových letounů. Rozhodla o tom též výhodná poloha letiště na rozhraní Čech a Moravy. Odměnou nám byla provedena generální oprava hangáru a tak bylo letiště zachráněno. Na tom má hlavní podíl O. Klusáček a tehdejší poměrně malý kolektiv plachtařů.
Toto celé vyprávění je doplněk k celému obrazu o vzniku letiště. Že rozhodovali i osobní známosti a i dobrá vůle některých jedinců.
napsal Václav Blažek